Archiv pro měsíc: Červenec 2015

7 – 38 – 55

Pořád se hrabeme s tím, jak volit slova, a najednou stačí se pořádně usmát a rozpřáhnout náruč…

graf body language

Tenhle graf je velice slavný a velice nejednotně interpretovaný. A vlastně zavádějící.

Obvykle se to vykládá tak, že když s někým komunikujeme, příjemce si informaci bere z 55 % z pohybů těla, z 38 % z hlasu a jen ze 7 % záleží na tom, co vlastně říkáme, jaká volíme slova.

Za formulí 7 – 38 – 55 stojí dva výzkumy z druhé polovičky 60. let, oba vedl profesor Mehrabian z Univerzity v Los Angeles. Ten taky formuli navrhl – a pak se nestačil divit. Ta “poučka” je tak sexy formulovaná, tak snadno předatelná, tak senzační a ohromující, že se jí ujali tisíce lektorů a stovky médií všeho druhu na celém světě. A vykládají ji nepravdivě a uplatňují ji na situace, v kterých se vůbec uplatnit nedá.

Profesor Mehrabian a jeho tým v první studii zkoumal, z čeho lidé usuzují, zda se mluvčímu (posluchač) líbí nebo nelíbí. Účastníkům studie pouštěl z magnetofonové pásky jednotlivá slova řečená různým (pozitivním, negativním a neutrálním) tónem hlasu. Slova byla vybrána tak, aby některá z nich byla pozitivní (milý), některá negativní (hrozný), některá neutrální (možná). A ukázalo se, že pokud sděluji něco nekonzistentně, zkombinuji třeba (můj příklad) negativní slovo s pozitivním tónem hlasu (řeknu slovo “smutný” veselým tónem), posluchač dává větší váhu tónu hlasu. Předpokládá u mě spíše pozitivní emoci a jsem mu jaksi sympatičtější.

Podobný experiment provedený později zkoumal, jestli při nekonzistentním sdělení důvěřujeme více tónu nebo obličeji. Tým si opět nechal nahrát na magnetofonovou pásku slovo (neutrální “maybe”) vyslovené negativním, pozitivním a neutrálním hlasem. Když je účastníkům studie pouštěli, ukazovali jim k tomu obličeje – na fotce! Při tomto výzkumu se ukázalo, že lidé usuzovali na emoce mluvčího 1,5krát víc podle obličeje než podle tónu hlasu.

Profesor Mehrabian pak syntetizoval výsledky obou studií a dostal tato čísla – dle hlasu se řídíme asi 5krát víc než dle obsahu slova a dle výrazu v obličeji asi 1,5krát víc než dle tónu hlasu. A odtud ono tradované 7 – 38 – 55.

Aplikovat to na běžnou mezilidskou komunikaci tedy moc nejde. Obvykle nepoužíváme jen jednotlivá slova. Obvykle během konverzace nevidíme jeden výraz obličeje na fotce, ale desítky až stovky mikrovýrazů živého člověka. Obvykle nám nejde jen o úsudek, zda se mluvčímu líbíme nebo ne. Obvykle na nás nemluví magnetofon a rozhodně na nás nemluví vždycky žena.

Formule neříká nic o živé komunikaci živých lidí. Můžeme si z ní vzít to, že máme pracovat i na svých neverbálních projevech a být si vědomi, že z nich druzí hodně usuzují na význam našich slov. Ale to víme i bez ní. Odsoudit slova do role 7procentního chudého příbuzného, to by byla vážně chyba.

 

 

 

České knihovny za dalších pět let?

Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011-2015, dokument schválený vládou ČR, který říká, kam mají knihovny směřovat, pomalu končí. Proto se koncem dubna sešla v Třešti Ústřední knihovnická rada rozšířená o další přizvané experty, aby zhodnotila stav realizace stávající Koncepce a diskutovala o té budoucí.

Ohlédnutí za současnou koncepcí

České knihovnictví řeší od roku 2011 celkem 21 „hlavních“ tematických priorit. Úspěchy jsou proměnlivé, ale i cesta je cíl. Nejdůležitějším přínosem Koncepce je totiž podle mého mínění obnovená úzká spolupráce knihoven napříč oborem i republikou ve snaze naplnit konkrétní koncepční cíle a úkoly z nich vyplývající. Doufám, že pocit vzájemné spolupráce rokem 2015 neskončí, naopak se sdílení prohloubí. V jednotě je přeci síla.

Splnění cílů všech priorit mělo vést k naplnění vize Koncepce, která čtenáři do úst vkládala slova o ideální knihovně, formulovaná vševědoucím knihovnickým pohledem. Knihovna čtenářských snů je prý příjemná, přístupná 24/7, bez bariér, efektivní a s motivovaným personálem. Opravdu?

V krásné, přívětivé a pohodlné knihovně rychle obsloužen příjemným, kvalifikovaným, očividně spokojeným a motivovaným personálem získám požadovanou kvalitní službu bezplatně i z pohodlí domova, bez ohledu na národnost či handicap, v kteroukoliv denní či noční dobu.
Vize Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011-2015

První část třídenního jednání byla věnována zprávám o stavu plnění právě platných priorit. Nejvýraznější úspěchy zaznamenaly pracovní skupiny, které měly za cíl standardizovat procesy nebo služby. Byly vydány Standard pro dobrou knihovnu a Standard Handicap Friendly, významně se posunulo vnímání role dobrovolníků. Málokterou prioritu je možné označit za hotovou a témata se jistě budou objevovat dál ať už ve vzdělávání, nebo programech odborných setkání, ale už máme pevný základ a na čem stavět.

Nejkomplikovanější – ale to možná proto, že jsme zatím nikdy nic takového nezkoušeli – jsou práce na Centrálním portálu knihoven. Cíl spustit portál v roce 2015 zůstane sice nenaplněn, ale od té doby, co se do vývoje se svými zkušenostmi z ČístBrno.cz položila Moravská zemská knihovna, to začíná vypadat opravdu nadějně! Adresu Knihovny.cz se proto vyplatí sledovat nejen kvůli odbornému zájmu, ale i pro dobro vašich čtenářů.

Vize, mise, záchrana

Jak bude vypadat finální text nové Koncepce do roku 2020, zatím není úplně jasné. Možná, že nezůstane priorita na prioritě. Jasné ale je, že vize, kam by se měly knihovny ubírat, se celkem významně promění – od deklarace toho, co si myslíme, že o čtenáři víme, k tomu, co mu chceme reálně nabídnout. A to je dobře.
Vizionářská supervěta pak obsahuje i čtyři hlavní témata, kterým by se měly knihovny v nadcházejících letech věnovat: spolupráce, zdroje, prostor a rozvoj. A jak zmíněná „supervěta“ zatím zní?

Společně* tvoříme knihovny jako nabídku zdrojů** a otevřeného prostoru*** pro vzdělávání, kulturu a osobní rozvoj****.

* Já. Vy. Čtenáři. Knihovníci. Daňoví poplatníci. Baví nás to.
Spolupráce

** Knihy, data, média.
Zdroje

*** Pro jednoho i pro všechny, stále na blízku, pro každého bez rozdílu, se vzájemným respektem.
Prostor

**** Zážitek. Inspirace. Kreativita. Tradice. Dnes čerpáme z minulosti a tvoříme budoucnost.
Rozvoj

Snad ani nemusím dodávat, že bez hvězdičkových vysvětlivek není sdělení úplné a bude potřeba s ním pracovat jako s celkem.

Zajímavým vedlejším efektem diskusí nad tématy byla stále se vracející myšlenka nutnosti dlouhodobé, centralizované a vědomé podpory některých činností (poradenství v oblasti architektury a plánování knihoven, podpora čtenářství, standardizace služeb, služby centrálního portálu, komunikace knihoven) a z toho plynoucí revize dotačních programů.

Koncepce jako společný dokument českých knihoven?

Mít dokument, který popisuje, na co by se měly české knihovny zaměřit, nota bene schválený vládou, je určitě fajn. Otázka je, jak koncepci vnímají knihovny samotné. Trochu mě mrzí, že po zkušenostech s komplikovaným přijetím předchozí Koncepce, jsme na nejlepší cestě si to celé zopakovat. Je mi jasné, že tvořit text s několika tisícovkami subjektů je nereálné, ale předpokládala bych, že se o přípravě začne včas mluvit, aby se aktivní knihovny měly čas vyjádřit třeba k tomu, kde je tlačí bota. Na to už je teď pozdě. A možná už je také pozdě na to, aby proběhlo vůbec nějaké vnitřní připomínkové kolo před tím, než dokument odejde do vlády.
Zároveň také platí, že pro vládu vzniká dokument, který odpovídá požadavkům, které se na takový dokument kladou. Může tak vůbec vzniknout něco, čím si radostně budou listovat čeští knihovníci, kde budou hledat oporu při vyjednávání se zřizovateli, z čeho bude jasné studentům, kam se obor vyvíjí? Uvidíme. Ať už to dopadne jakkoli, bylo fajn najít a držet společnou řeč.

Lenka Hanzlíková, Městská knihovna v Praze
Foto: © Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (fotogalerie na FB)

Kam dál:

Podklady pro jednání v Třešti – vyhodnocení současných priorit, doporučená četba k tvorbě nové Koncepce

Návrh Státní kulturní politiky na léta 2015-2020 – nová státní kulturní politika by měla zahrnovat také body z připravované Koncepce

Metodika pro tvorbu národních strategií – jak na to?

Quo vadis, knihovno? – zhodnocení projektu, jehož hlavním cílem bylo prosadit myšlenky současné Koncepce mezi knihovníky