Archiv pro měsíc: Prosinec 2016

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka osmá: O brandu

Brand je silná, rozeznatelná, přitažlivá značka, komplex vnějších a vnitřních hodnot firmy a jejích výrobků nebo služeb. Silný brand málokdo má, každý ho chce. Silný brand znamená, že lidé půjdou za vámi, dobrovolně, nebudete muset je pořád dokola masírovat – přijďte, máme velké slevy, přijďte, dáme vám dárek.

k2

Na začátku září proběhla konference o designu služeb v knihovnách, Libdesign 2016. Druhý ročník. Mluvilo se o tom, jak knihovnu, její služby, přizpůsobit klientům, inspirativní byly hlavně zahraniční příspěvky. Panelová diskuse obrátila pozornost trochu jinam – pojďme chvíli nekopat za jednotlivou knihovnu – velkou, malou, univerzitní, obecní, jakoukoli, byť snaha znát svého klienta a přizpůsobovat mu službu má velký smysl. Pojďme chvíli přemýšlet o tom, co je knihovna jako idea společná všem. Má nějakou sílu? Má nějakou přitažlivost a smysl v dnešní době? Má jasný charakter, ba dokonce osobnost?

Když se sami sebe ptáme, co je knihovna, odpovídáme si “knihy a… ještě něco”. To něco tušíme, že je důležité, skvělé, přitažlivé, ale neumíme to jasně pojmenovat. Je to ten veřejný, zastřešený prostor? Je to ten knihovník, co zná většinu uživatelů? Je to snaha přivádět do města hlubší, ne-popovou kulturu? Každá knihovna nese od všeho trochu a pak jí dojdou slova, když to má o sobě říct. Ještě víc chybí slova, když to chceme pojmenovat pro všechny knihovny společně. Přitom je to na nás. Lidé okolo to za nás dělat nebudou, ti mají své starosti. My musíme říct – a opakovaně, vytrvale, konzistentně říkat – co je na nás to báječné.

První diskuse o brandu proběhla. I když nás na začátku úvah o společném brandu inspirovala holandská de Bibliotheek, to důležité není společná grafická značka. Holandská iniciativa sjednotila většinu veřejných knihoven pod jednotnou vizuální identitou. Knihovny používají stejné logo s označením de Bibliotheek, stejné barvy a grafické prvky. K dispozici je řada propagačních předmětů s logem, návrhy interiérů a informačních systémů pro knihovny, šablony pro plakáty, letáky i webové stránky. Systém vznikl v roce 2009.

Ale grafická značka není na brandu nikdy to klíčové. To zásadní je pojmenovat příslib značky – nebo nás, knihoven v ČR. Co nabízíme? V jaké kvalitě? Za jakých podmínek? Jak se u toho budou zákazníci cítit? A pak to opakovat a opakovat a opakovat – třebaže ne vždy stejnými slovy – při každé příležitosti. Knihovna malá, velká, univerzitní, obecní i odborná, všechny jsou knihy a k tomu velké přitažlivé zásadní něco. Pojďme si sakra říct, co to je. I za cenu, že x věcí, které jsme taky, zmiňovat nebudeme. Pořádně slyšitelný jeden hlas je lepší než tisíc rozličných. Za 20 let uvidíme, že to mělo velký smysl.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka sedmá: O drakovi a dlouhodobé, soustavné a vytrvalé práci

Bylo jednou jedno království a to bylo šťastné až do chvíle, kdy se do blízkosti přistěhoval drak. Drakovi bylo štěstí obyvatel ukradené, a tak je týral svými požadavky. Deset panen, poručil si třeba. Sto volů, žádal příště. Tisíc kuřat! Nároky byly vysoké a král se trápil, s ním i všichni poddaní. Nikdo netušil, na koho dojde příště. Kdo bude muset obětovat kuře nebo volka.

Král přemýšlel o vojenském řešení, o spolupráci se sousedním královstvím, dokonce i o exilu, ale nakonec najal specialistu komunikace. A řekl mu: dělej, co uznáš za vhodné, ukonči naše trápení.

drak

A specialista si sedl do trávy a myslel. Myslel na to, co je vlastně drak zač. Jaké má návyky, jaké vzdělání. Jestli si čistí zuby a za jak dlouho tu požadovnou zvěř může sníst. Našel si encyklopedii o dracích a statistické výkazy o dračím výskytu, žravosti a způsobu života. A pak pátral hlouběji. Jaká jsou asi dračí nejtajnější přání? Co mu v životě chybí? Co by dělal drak, kdyby měl více volného času? Co by opravdu chtěl? A usoudil, že drak se může cítit osamělý. Šel se na něj tedy podívat.

Koukal z dálky, drak seděl ve sluji a pouštěl páru. Přišel blíž, vyměnili si slušné pozdravení. Příště šel jako náhodou kolem a zeptal se draka, jak se mu tu líbí. Drak něco zamručel a specialista se vytratil. Po dvou dnech zase přišel. Jak se vám tu daří, zeptal se. A když si drak začal stěžovat na bolesti kloubů, slíbil, že mu příště donese francovku. Opravdu ji přinesl. Drak si mazal kolena a rozpovídal se o svých rodičích. Specialista byl rád a příště přinesl fotku svých rodičů. Od rodičů se dostali k dětství a ke škole. Takové rozhovory trvaly několik měsíců. Drak pocítil k specialistovi větší a větší důvěru. Ale co to – i specialista začal zjišťovat, že má draka rád. Nebo aspoň – že má pro něj pochopení. Není to taková slizká příšera, jak se zdála na začátku.

Jednoho dne specialista přinesl maso na gril a drak ho během pár vteřin ožehl. Bylo výtečné, otevřeli si pivo a bylo jim dobře. Mám to tu rád, řekl specialista. Já taky, řekl drak. Žijí tu výborní lidé, řekl specialista. Umí vařit skvělé pivo. Pěstují jahody a obilí. A dřív, než jsi se přistěhoval, pořádali takhle na podzim posvícení. Nádherná věc. Jídlo, pití, tance. Drak zbystřil. Rád by něco takového zažil. Proč už se to nekoná? Bojí se tě. Nechtějí přijít o další panny, kuřata a volky, vysvětluje mu specialista. Tak já je vrátím, vykřikl drak, mám je dobře schované! Ne tak hr, prosím tě. Na lidi se musí pomalu, stejně jako na draky. Pojďme společně myslet a vymyslet, jak tě s lidmi seznámit pomalu a po kouskách. Když budeme chytří a vytrvalí, do roka nebo dvou jsi s naším lidem jedna ruka. A jak si řekli, tak to i udělali.

Nešlo to najednou. Máloco jde změnit skokově. Už vůbec vnímání draka nebo velké, staré, ctihodné instituce jako je knihovna. Chceme-li pracovat na tom, aby se knihovna od teď za několik let dostala do srdcí lidí, musíme mít představu, jaké místo má v těch srdcích zaujmout, a dělat k tomu postupné kroky. Proto nefunguje obsadit místo PR specialisty na omezenou dobu a nebo po roce měnit člověka, který pozici zastává. Stejně tak nejde úvahu o komunikaci odmávnout větou “komunikaci přece dělá ředitel a my všichni”.

Vztahy knihovny s vnějškem pochopitelně utváříme všichni, kdo zde pracujeme – ředitel, vedoucí pobočky, jednotlivý knihovník, animátor dětských programů. Rozhodně ne jen “PR specialista”, který to má v pracovní náplni. Specialista na komunikaci tu vlastně vůbec není pro to, aby za nás všechnu tu komunikaci obstarával. Je tu proto, aby “o ní myslel”.

PR specialista má za úkol soustavně promýšlet různé aspekty naší komunikace s veřejností, pozorovat a hodnotit, jak nám co funguje, upozorňovat v předstihu na možná nedorozumění a předcházet jim, a myslet strategicky – v oblasti své odpovědnosti. To nikdo jiný dost dobře dělat nemůže a ani nechce.

Neznamená to, že by PR pracovník nemohl dělat ještě něco jiného. V menších knihovnách fungují dělené úvazky, takže část pracovní doby se vyhradí komunikaci, druhá část, třeba polovina úvazku, práci s fondem nebo výpůjčce. Je třeba ale jasně říct, co od “komunikačního” člověka očekáváme, kolik mu na to dáváme pracovní doby a jiných zdrojů.

Jakkoli je personální práce v knihovnách těžká, měli bychom se snažit získat na PR práci člověka, který nám na pozici několik let zůstane. Celý první rok – i kdyby to byl zkušený profesionál a nemusel se učit řemeslo – si bude hlavně osahávat terén. Poznávat knihovnu, seznamovat se s novináři a propagačními možnostmi, zjišťovat zájem lidí o různá témata. Určitě přinese i první výsledky – např. skvělé reportáže nebo rozhovory na web nebo do novin. Ale každý skvělý výsledek ho bude stát mimořádné množství práce a času – jak to tak na začátku bývá. Druhý rok už bude v mnoha věcech snazší:

  • zná novináře osobně nebo aspoň ví, o jaké materiály a v jakých časech stojí a jak jim je nabídnout,
  • může využít návaznosti témat: “loni jste nám udělal skvělou reportáž z Noci literatury, tak vás chci pozvat…”,
  • zná do hloubky knihovnu, umí využít specifických znalostí jednotlivých pracovníků nebo zajímavosti fondu, budovy, historie atp.,
  • rozvíjí vlastní komunikační dovednosti, líp se mu telefonuje, mluví do kamery, píše, s každou zkušeností se zlepšuje,
  • s množstvím úspěchů poroste jeho odhodlání pracovat strategicky, sjednocovat komunikaci, podílet se i na dalších projektech a vytvářet konkrétní charakter knihovny,
  • soustavnost přináší nové příležitosti a také nové nápady.

Čím déle budete mít jednu osobu oddanou profesionální komunikaci, tím užitečnější vám bude. Po roce je brzy hodnotit, po dvou letech už bude jasněji. Nejbrilantnější nápady ale přijdou až potom. Těšte se. Tady nosí ovoce vytrvalost, soustavnost a dlouhodobost.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

Koncepce rozvoje knihoven v ČR 2017 – 2020

 „Společně tvoříme knihovny jako nabídku služeb a informačních zdrojů a otevřeného prostoru pro vzdělávání, kulturu a osobní rozvoj.“
– Vize českých knihoven do roku 2020

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Divadelní noc 2016

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Divadelní noc 2016. Foto: Archiv MKP

Koncem listopadu 2016 byl vládou schválen dokument, který určuje směr a oblasti rozvoje českých knihoven na příští roky.  Co na knihovny čeká a jaké oblasti se budou řešit na národní úrovni?

Koncepce skončila, ať žije Koncepce

Právě schválený dokument vychází z předchozí koncepce, která určovala knihovnické zájmy v letech 2011-2015. Je tedy na co navázat a v čem pokračovat. Předchozí Koncepce obsahovala 9 témat rozdělených do 21 priorit. Tvůrci nového dokumentu se snažili být úspornější a okruhů je 8. Byť je to vládní dokument, snaží se být psán srozumitelnou formou a posun je patrný i v tom, jak se o tématech přemýšlí – od proklamací k zaměření na uživatele, zřetel na proměny společnosti a prosazování národních řešení, která vnášejí do služeb knihoven přehlednost a jsou efektivní i z hlediska vynakládání veřejných prostředků.

Prioritní oblasti

Jak už bylo řečeno, Koncepce obsahuje 8 prioritních oblastí, kterým by měla být věnována pozornost i finanční zdroje. Jsou to:
1.    Knihovny ve virtuálním prostředí
2.    Knihovny jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra
3.    Budování knihovních fondů a informačních zdrojů
4.    Trvalé uchování tradičních knihovních dokumentů
5.    Výstavba knihoven, podpora infrastruktury ICT v knihovnách
6.    Systém hodnocení a marketing veřejných knihovnických a informačních služeb
7.    Vzdělávání pracovníků knihoven
8.    Knihovny jako vědecko-výzkumné instituce

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Po zavíračce 2016

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Po zavíračce 2016. Foto: Archiv MKP

Kdo to udělá?

Prioritní oblasti jsou rozděleny mezi členy Ústřední knihovnické rady (ÚKR), kteří jsou jejich garanty. Většinou jde o ředitele knihoven, kteří předkládají pravidelné zprávy o realizaci a posunech. Městská knihovna v Praze se přihlásí k oblasti 6 – Systém hodnocení a marketing veřejných knihovnických a informačních služeb. Navážeme tak na činnosti realizované v rámci předchozí Priority 19 a oblastmi zájmu bude jednak komunikace národního portálu knihovny.cz, otázce označení knihovna a jednotné komunikace českých knihoven a také informování o Koncepci samotné. Součástí priority je také ROI – měření efektivity knihoven.
Hlavním zdrojem financování projektů směřujících k plnění úkolů z Koncepce vyplývajících je grantový program Ministerstva kultury ČR VISK 1.

Je to k něčemu?

Hlavním nedostatkem většiny vládních dokumentů je to, že jsou to vládní dokumenty, které nemají žádný reálný dopad. Aby tak nedopadla Koncepce knihoven, záleží i na knihovnách samotných. Měla by sloužit jako inspirace a vodítko při úvahách o proměně služeb, při tvorbě jejich vlastních strategicko-koncepčních dokumentů i jako argumentační materiál při jednání se zřizovateli. Na vládní úrovni pak při prosazování zájmů knihoven a jejich uživatelů.

Přečtěte si také: