Archiv pro měsíc: Prosinec 2016

Koncepce rozvoje knihoven v ČR 2017 – 2020

 „Společně tvoříme knihovny jako nabídku služeb a informačních zdrojů a otevřeného prostoru pro vzdělávání, kulturu a osobní rozvoj.“
– Vize českých knihoven do roku 2020

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Divadelní noc 2016

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Divadelní noc 2016. Foto: Archiv MKP

Koncem listopadu 2016 byl vládou schválen dokument, který určuje směr a oblasti rozvoje českých knihoven na příští roky.  Co na knihovny čeká a jaké oblasti se budou řešit na národní úrovni?

Koncepce skončila, ať žije Koncepce

Právě schválený dokument vychází z předchozí koncepce, která určovala knihovnické zájmy v letech 2011-2015. Je tedy na co navázat a v čem pokračovat. Předchozí Koncepce obsahovala 9 témat rozdělených do 21 priorit. Tvůrci nového dokumentu se snažili být úspornější a okruhů je 8. Byť je to vládní dokument, snaží se být psán srozumitelnou formou a posun je patrný i v tom, jak se o tématech přemýšlí – od proklamací k zaměření na uživatele, zřetel na proměny společnosti a prosazování národních řešení, která vnášejí do služeb knihoven přehlednost a jsou efektivní i z hlediska vynakládání veřejných prostředků.

Prioritní oblasti

Jak už bylo řečeno, Koncepce obsahuje 8 prioritních oblastí, kterým by měla být věnována pozornost i finanční zdroje. Jsou to:
1.    Knihovny ve virtuálním prostředí
2.    Knihovny jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra
3.    Budování knihovních fondů a informačních zdrojů
4.    Trvalé uchování tradičních knihovních dokumentů
5.    Výstavba knihoven, podpora infrastruktury ICT v knihovnách
6.    Systém hodnocení a marketing veřejných knihovnických a informačních služeb
7.    Vzdělávání pracovníků knihoven
8.    Knihovny jako vědecko-výzkumné instituce

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Po zavíračce 2016

Knihovny jako otevřená vzdělávání, kulturní a kreativní centra, Po zavíračce 2016. Foto: Archiv MKP

Kdo to udělá?

Prioritní oblasti jsou rozděleny mezi členy Ústřední knihovnické rady (ÚKR), kteří jsou jejich garanty. Většinou jde o ředitele knihoven, kteří předkládají pravidelné zprávy o realizaci a posunech. Městská knihovna v Praze se přihlásí k oblasti 6 – Systém hodnocení a marketing veřejných knihovnických a informačních služeb. Navážeme tak na činnosti realizované v rámci předchozí Priority 19 a oblastmi zájmu bude jednak komunikace národního portálu knihovny.cz, otázce označení knihovna a jednotné komunikace českých knihoven a také informování o Koncepci samotné. Součástí priority je také ROI – měření efektivity knihoven.
Hlavním zdrojem financování projektů směřujících k plnění úkolů z Koncepce vyplývajících je grantový program Ministerstva kultury ČR VISK 1.

Je to k něčemu?

Hlavním nedostatkem většiny vládních dokumentů je to, že jsou to vládní dokumenty, které nemají žádný reálný dopad. Aby tak nedopadla Koncepce knihoven, záleží i na knihovnách samotných. Měla by sloužit jako inspirace a vodítko při úvahách o proměně služeb, při tvorbě jejich vlastních strategicko-koncepčních dokumentů i jako argumentační materiál při jednání se zřizovateli. Na vládní úrovni pak při prosazování zájmů knihoven a jejich uživatelů.

Přečtěte si také:

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka šestá: O argumentech

Nikoho nezajímáte. Zní to krutě, ale vemto to v úvahu. Není to nějaký vyhraněný nezájem. Ale sami víte, jak máme všichni omezené množství času a snad neomezené množství práce, povinností a zájmů. Je toho tolik! Aby mezi naše současné zájmy proniklo něco dalšího, nového, musí to mít opravdu “ostré lokty”. A stejně to platí o ostatních. Jsou tolik zaujatí vlastním životem, že se musí stát něco mimořádného, abyste je začali zajímat.

Autor: Eva Kotlandová

Autor: Eva Kotlandová

Používáte takové ty dotazníky, v kterých se ptáte, pro příklad: „Zajímá vás autorské čtení? Přišel byste na besedu s autorem?“ Kultivovaného člověka autorské čtení tak nějak zajímá a odpoví vám, že by přišel. Ale pak nepřijde. Když se přestanete ptát na nějaké čtení a dáte mu konkrétní termín, čas, místo, vstupné a program, přestane jít jen o to, zda to dotyčného zajímá či ne. Už je to konkrétní míra zájmu na jedné straně a konkrétní jiná možnost, jak stejný čas strávit, na straně druhé. Takže už neporovnávám autorské čtení oproti ničemu, ale oproti, dejme tomu, rodičovské schůzce, mejdánku se sousedy, dodělávání věcí do školy a podobně. Pro účast na literárním čtení hovoří, že jsem kultivovaný člověk, zajímá mě literatura a konkrétní autor. Proti hovoří spousta věcí: čas strávený na cestě, cena jízdenky na místo, nejistota, zda mě to vlastně bude bavit, fakt, že se cítím unaveně, a především možnost, že večer strávím úplně jinak, třeba čtením v posteli nebo žehlením hory prádla.
Proto je třeba při propagaci akce sdělovat nejenom, že akce existuje, kde a kdy se uskuteční, ale především, proč se jí mám účastnit. Co mi dá? Co si z ní odnesu? Co dostanu za to, že věnuju dvě hodiny svého života vaší akci a ne něčemu jinému? Tyhle jasné důvody jsou ty ostré lokty, důvod, proč jedna možnost bude mým rozhodnutím upřednostěna před jinou.

Jak s tím tedy zacházet? Jak si pomoct pojmenovat ostré lokty té které události?

1.    Přemýšlet o úplně konkrétní akci, nejlépe o jednotlivé části série nebo o jednom programu z celého dne. Když budu přemýšlet o Noci literatury, přijdu jen na vágní argumenty – radost z literatury, ze zajímavého prožitku atp. Když si z plánované Noci literatury vytáhnu konkrétní dílo + osobnost předčítače + místo, najednou mi argumenty jdou naproti: dostanete se do unikátního prostoru (toho a toho), který je otevřen jen jednou za rok (to už stojí za zvážení!), setkáte se s (touto) osobností, která do našeho města přijede po pěti letech (opět stojí za zvážení!).
2.    Otestovat argumenty, na které jsme přišli, na živých lidech. Když si vytipuji taháky – konkrétní skvělý prostor, konkrétní bezvadnou osobnost a konkrétní novou knihu, vyberu si z obyvatel našeho města někoho, kdo je podobný lidem, které bych na akci chtěla mít. Chci-li mít na Noci literatury vzdělané lidi středoškoláky nebo vysokoškoláky, co žijí a pracují v našem městě a (třeba) nejsou zatím čtenáři knihovny, požádám někoho, kdo tomuto profilu odpovídá. Třeba ze svých známých. A ptám se. Noc literatury, taková akce, kdy se čtou úryvky evropských knih na zajímavých místech Tábora. Mě by teď zajímalo, které místo považuješ za zajímavé ty, kam by ses opravdu rád podíval. My jsme vymysleli prostory loděnice, kam se normálně člověk nedostane, co tomu říkáš? Je to něco, co by tě zajímalo – čím? Zjišťuji, kde jsem se trefila (např. skutečně dobře vybrané místo, které lidi přitahuje) a kde ne, a zkonkrétňuji (v loděnici si prohlédnete sto let staré…) Pokud jsem začala včas a můžu ještě pracovat na scénáři, o to líp. Pokud již ne, aspoň v propagaci kladu důraz na aspekty akce, které jsou pro lidi přitažlivější než jiné.
3.    Škrtám. Ke každé akci je těch důvodů, argumentů, proč se tam vypravit, možno nalézt víc. Tancovat chodí někdo pro to, že miluje pohyb, jiný zase hudbu, třetí si vyhlíží životní partnerku, pátý třeba nerad zůstává o pátečním večeru sám doma. A to jsme ještě na velké rovině obecnosti. Když se pojmenuje, zda jde o diskotéku nebo salsa-party, rozdílů v důvodech, proč tam kdo jde, bude přibývat. Problém je, že čím víc argumentů budu používat, tím míň si jich lidé všimnou. Takže musím z toho množství vybrat pár opravdových taháků, které budu opakovat pořád dokola. Pokud si chci vybrat dobře, pak budu vybírat očima ideální cílovky – těch lidí, které bych na akci opravdu ráda viděla.
4.    Formuluji. To už jsme ve fázi textování plakátů nebo článku pro noviny, statusu na Facebook nebo sdělení pro novináře. Argumenty musí z celého sdělení čišet nejvíce, tedy např. u tiskové zprávy se jeden objeví v titulku, jeden v perexu a jeden třeba v citaci. Aby argument fungoval, měl by být ideálně:
a.    naprosto konkrétní
b.    vztažený ke konkrétním osobám
c.    mluvit k situaci toho, koho zveme (na akci a nebo vůbec do knihovny).

Ukázka práce s argumenty – porovnejte dva texty o stejné akci, jeden psaný jako kronikový záznam, druhý řečí argumentů cílených na rodiče dětí. První má ambici zaznamenat, jak vypadala jedna z akcí knihovny pro dětí, čtenář si musí sám domýšlet, zda a proč jsou jednotlivé programové prvky důležité. Úkolem druhého textu je představit rodičům důvody, proč mají vzít knihovnu v úvahu jako jednu z hodnotných nabídek pro volný čas jejich dětí. Nemluví jen o tom, co bylo na programu, ale nabízí argumenty, proč je takový program pro děti, jejich výchovu nebo jejich rodiče důležitý.

Děti tábořily s knihovníky
Litvínov/Městská knihovna Litvínov opět uspořádala Příměstský tábor pro děti. Ty tak prožily týden plný výletů a zábavy.
Už desátý rok pořádá litvínovská knihovna Příměstský tábor. Letos pro 25 přihlášených dětí přichystali knihovníci dětského oddělení opět pestrý program. Tábor začal toto léto netradičně v pondělní svátek, tedy 6. 7. Děti vyrazily na Neznámý hrad u Albrechtic a odtud i na zámek Jezeří. Cestou absolvovaly i první ze soutěží o tábornického šampiona. „Prověřili jsme všímavost dětí a do přírody nastražili věci, které tam nepatří. Naši šampioni měli odhalit co nejvíce z nich,“ říká Hanka Šochmanová, jedna z vedoucích tábora. Druhý den vyjela skupina až do Milovic za Prahu, kde je park Miraculum. Děti zde vyzkoušely všechny atrakce – lanové centrum, labyrinty, vodní zábavu, ale i prohlídku minizoo. Ve středu čekal malé táborníky výlet do Zubrnic, kde si prohlédli skanzen lidové architektury. Ve čtvrtek už se účastníci tábora přemístili do Chomutova. Po návštěvě zdejšího Zooparku a absolvování safari se všichni přesunuli do kempu u Kamencového jezera. „Večer jsme si upekli buřty a děti u táboráku vyprávěly vtipy,“ říká s úsměvem Šochmanová. Po chladné noci si výletníci šli rozproudit krev do akvaparku. Vodní hrátky jako každý rok všechny nadchly a uzavřely letošní Příměstský tábor. Litvínovská knihovna tímto ale s programem na léto pro děti nekončí. Už v úterý 21. 7. vyrazí knihovníci s dětmi do plzeňské Techmanie a poslední srpnový týden (25. 8.) pojedou do Muzea voskových figurín v Praze. Několik míst je ještě pořád volných a je možné se přihlásit v dětském oddělení.

Dětem se nechtělo z tábora domů, nejradši by v knihovně i spaly (argument  – moc je to baví)
25 litvínovských dětí prožilo nevšední kus prázdnin (argument – jinde to nezažijete). Jejich základnou byla celý minulý týden litvínovská knihovna. Z ráje knih ale vyrážely každý den ven, vybavené literaturou o cílech svých výletů.
“Je pro nás důležité, aby si děti knihy zamilovaly, dokud jsou malé – pak už je to nikdy nepustí,” vysvětluje maminka Jana Svárovská, proč přihlásila děti na knihovní příměstský tábor. “Jsem opravdu ráda, že mohly být týden venku na výletech a zároveň viděly, k čemu všemu se dají použít knihy – k určování rostlin, prohlídce hradu, šifrování a řešení šifer,” dodává. (konkrétní argument z úst maminky – nejen pro tábor, ale i pro knihy a knihovnu, přesvědčivost) Její děti Milan a Karla byly na táboře moc spokojené. Milanovi se nejvíc líbilo pečení buřtů a návštěva akvaparku. Karla zase vzpomíná na safari u Kamencového jezera. (argument a konkrétnost z úst dětí, ukázka, že je to vážně aktivní a zábavné, ne předčítání v knihovně, přesvědčivost)
“Tábor jsme dělali už podesáté. My knihovníci žijeme v blízkosti mnoha tisíc knížek a víme, jak to člověka obohacuje. Proto tuto zkušenost rádi dopřáváme našim malým kamarádům při pestrých akcích  knihovny,” usmívá se ředitelka knihovny Marcela Güttnerová.  (argumenty z úst autority – ne jen pro tábor, ale pro knihovnu jako důležitou instituci + pozitivní emoce) Litvínovská knihovna během léta pořádá ještě… Přihlášky přijímá dětské oddělení.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.