Archiv autora: Veronika Hyblerová Trachtová

Nová studie o designu knihoven pro 21. století

Přemýšlíte nad prostorem v knihovně? Nechte se inspirovat novou studií Gemmy John, která přináší přehled o tom, jak se design používá jako nástroj ke zlepšení zkušenosti návštěvníků knihoven a změně chování zaměstnanců ve veřejných knihovnách.  A to ve dvanácti městech v pěti různých zemích (Finsku, Dánsku, Nizozemí, Kanadě a USA).

design_library_ilustracni

Ukazuje se, že mezi nejúspěšnější návrhy patří ty nejjednodušší: otevřený prostor s dobrou viditelností přes celé patro a výbornou propojeností, prostor, jehož podoba i funkce se může během času snadněji měnit. Přesto není snadné toto uspořádání vždy realizovat, neboť otevřené prostory jsou často hlučné a možnosti flexibilního využití a změny prostoru je třeba předem pečlivě naplánovat.

Studie poskytuje kritický vhled na zásadní body při designu knihoven podstatné jak pro knihovníky, tak pro architekty.  Obě tyto skupiny totiž potřebují více informací o interakci uživatelů knihoven se službami i prostorem knihovny. Studie proto přináší data od knihovníků i uživatelů knihoven a je rozdělena do tří částí – inspirace pro knihovny, design knihovny a evoluce knihovny. Klíčové části designu knihoven jsou ve studií představeny i s konkrétním příkladem řešení v knihovně a jeho kontextem .

Celou studii v angličtině si můžete stáhnout zde: http://www.designinglibraries.org.uk/documents/designing_libraries.pdf
Nebo se podívejte na blog Gemmy John: inspiringlibraries.com

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka osmá: O brandu

Brand je silná, rozeznatelná, přitažlivá značka, komplex vnějších a vnitřních hodnot firmy a jejích výrobků nebo služeb. Silný brand málokdo má, každý ho chce. Silný brand znamená, že lidé půjdou za vámi, dobrovolně, nebudete muset je pořád dokola masírovat – přijďte, máme velké slevy, přijďte, dáme vám dárek.

k2

Na začátku září proběhla konference o designu služeb v knihovnách, Libdesign 2016. Druhý ročník. Mluvilo se o tom, jak knihovnu, její služby, přizpůsobit klientům, inspirativní byly hlavně zahraniční příspěvky. Panelová diskuse obrátila pozornost trochu jinam – pojďme chvíli nekopat za jednotlivou knihovnu – velkou, malou, univerzitní, obecní, jakoukoli, byť snaha znát svého klienta a přizpůsobovat mu službu má velký smysl. Pojďme chvíli přemýšlet o tom, co je knihovna jako idea společná všem. Má nějakou sílu? Má nějakou přitažlivost a smysl v dnešní době? Má jasný charakter, ba dokonce osobnost?

Když se sami sebe ptáme, co je knihovna, odpovídáme si “knihy a… ještě něco”. To něco tušíme, že je důležité, skvělé, přitažlivé, ale neumíme to jasně pojmenovat. Je to ten veřejný, zastřešený prostor? Je to ten knihovník, co zná většinu uživatelů? Je to snaha přivádět do města hlubší, ne-popovou kulturu? Každá knihovna nese od všeho trochu a pak jí dojdou slova, když to má o sobě říct. Ještě víc chybí slova, když to chceme pojmenovat pro všechny knihovny společně. Přitom je to na nás. Lidé okolo to za nás dělat nebudou, ti mají své starosti. My musíme říct – a opakovaně, vytrvale, konzistentně říkat – co je na nás to báječné.

První diskuse o brandu proběhla. I když nás na začátku úvah o společném brandu inspirovala holandská de Bibliotheek, to důležité není společná grafická značka. Holandská iniciativa sjednotila většinu veřejných knihoven pod jednotnou vizuální identitou. Knihovny používají stejné logo s označením de Bibliotheek, stejné barvy a grafické prvky. K dispozici je řada propagačních předmětů s logem, návrhy interiérů a informačních systémů pro knihovny, šablony pro plakáty, letáky i webové stránky. Systém vznikl v roce 2009.

Ale grafická značka není na brandu nikdy to klíčové. To zásadní je pojmenovat příslib značky – nebo nás, knihoven v ČR. Co nabízíme? V jaké kvalitě? Za jakých podmínek? Jak se u toho budou zákazníci cítit? A pak to opakovat a opakovat a opakovat – třebaže ne vždy stejnými slovy – při každé příležitosti. Knihovna malá, velká, univerzitní, obecní i odborná, všechny jsou knihy a k tomu velké přitažlivé zásadní něco. Pojďme si sakra říct, co to je. I za cenu, že x věcí, které jsme taky, zmiňovat nebudeme. Pořádně slyšitelný jeden hlas je lepší než tisíc rozličných. Za 20 let uvidíme, že to mělo velký smysl.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka sedmá: O drakovi a dlouhodobé, soustavné a vytrvalé práci

Bylo jednou jedno království a to bylo šťastné až do chvíle, kdy se do blízkosti přistěhoval drak. Drakovi bylo štěstí obyvatel ukradené, a tak je týral svými požadavky. Deset panen, poručil si třeba. Sto volů, žádal příště. Tisíc kuřat! Nároky byly vysoké a král se trápil, s ním i všichni poddaní. Nikdo netušil, na koho dojde příště. Kdo bude muset obětovat kuře nebo volka.

Král přemýšlel o vojenském řešení, o spolupráci se sousedním královstvím, dokonce i o exilu, ale nakonec najal specialistu komunikace. A řekl mu: dělej, co uznáš za vhodné, ukonči naše trápení.

drak

A specialista si sedl do trávy a myslel. Myslel na to, co je vlastně drak zač. Jaké má návyky, jaké vzdělání. Jestli si čistí zuby a za jak dlouho tu požadovnou zvěř může sníst. Našel si encyklopedii o dracích a statistické výkazy o dračím výskytu, žravosti a způsobu života. A pak pátral hlouběji. Jaká jsou asi dračí nejtajnější přání? Co mu v životě chybí? Co by dělal drak, kdyby měl více volného času? Co by opravdu chtěl? A usoudil, že drak se může cítit osamělý. Šel se na něj tedy podívat.

Koukal z dálky, drak seděl ve sluji a pouštěl páru. Přišel blíž, vyměnili si slušné pozdravení. Příště šel jako náhodou kolem a zeptal se draka, jak se mu tu líbí. Drak něco zamručel a specialista se vytratil. Po dvou dnech zase přišel. Jak se vám tu daří, zeptal se. A když si drak začal stěžovat na bolesti kloubů, slíbil, že mu příště donese francovku. Opravdu ji přinesl. Drak si mazal kolena a rozpovídal se o svých rodičích. Specialista byl rád a příště přinesl fotku svých rodičů. Od rodičů se dostali k dětství a ke škole. Takové rozhovory trvaly několik měsíců. Drak pocítil k specialistovi větší a větší důvěru. Ale co to – i specialista začal zjišťovat, že má draka rád. Nebo aspoň – že má pro něj pochopení. Není to taková slizká příšera, jak se zdála na začátku.

Jednoho dne specialista přinesl maso na gril a drak ho během pár vteřin ožehl. Bylo výtečné, otevřeli si pivo a bylo jim dobře. Mám to tu rád, řekl specialista. Já taky, řekl drak. Žijí tu výborní lidé, řekl specialista. Umí vařit skvělé pivo. Pěstují jahody a obilí. A dřív, než jsi se přistěhoval, pořádali takhle na podzim posvícení. Nádherná věc. Jídlo, pití, tance. Drak zbystřil. Rád by něco takového zažil. Proč už se to nekoná? Bojí se tě. Nechtějí přijít o další panny, kuřata a volky, vysvětluje mu specialista. Tak já je vrátím, vykřikl drak, mám je dobře schované! Ne tak hr, prosím tě. Na lidi se musí pomalu, stejně jako na draky. Pojďme společně myslet a vymyslet, jak tě s lidmi seznámit pomalu a po kouskách. Když budeme chytří a vytrvalí, do roka nebo dvou jsi s naším lidem jedna ruka. A jak si řekli, tak to i udělali.

Nešlo to najednou. Máloco jde změnit skokově. Už vůbec vnímání draka nebo velké, staré, ctihodné instituce jako je knihovna. Chceme-li pracovat na tom, aby se knihovna od teď za několik let dostala do srdcí lidí, musíme mít představu, jaké místo má v těch srdcích zaujmout, a dělat k tomu postupné kroky. Proto nefunguje obsadit místo PR specialisty na omezenou dobu a nebo po roce měnit člověka, který pozici zastává. Stejně tak nejde úvahu o komunikaci odmávnout větou “komunikaci přece dělá ředitel a my všichni”.

Vztahy knihovny s vnějškem pochopitelně utváříme všichni, kdo zde pracujeme – ředitel, vedoucí pobočky, jednotlivý knihovník, animátor dětských programů. Rozhodně ne jen “PR specialista”, který to má v pracovní náplni. Specialista na komunikaci tu vlastně vůbec není pro to, aby za nás všechnu tu komunikaci obstarával. Je tu proto, aby “o ní myslel”.

PR specialista má za úkol soustavně promýšlet různé aspekty naší komunikace s veřejností, pozorovat a hodnotit, jak nám co funguje, upozorňovat v předstihu na možná nedorozumění a předcházet jim, a myslet strategicky – v oblasti své odpovědnosti. To nikdo jiný dost dobře dělat nemůže a ani nechce.

Neznamená to, že by PR pracovník nemohl dělat ještě něco jiného. V menších knihovnách fungují dělené úvazky, takže část pracovní doby se vyhradí komunikaci, druhá část, třeba polovina úvazku, práci s fondem nebo výpůjčce. Je třeba ale jasně říct, co od “komunikačního” člověka očekáváme, kolik mu na to dáváme pracovní doby a jiných zdrojů.

Jakkoli je personální práce v knihovnách těžká, měli bychom se snažit získat na PR práci člověka, který nám na pozici několik let zůstane. Celý první rok – i kdyby to byl zkušený profesionál a nemusel se učit řemeslo – si bude hlavně osahávat terén. Poznávat knihovnu, seznamovat se s novináři a propagačními možnostmi, zjišťovat zájem lidí o různá témata. Určitě přinese i první výsledky – např. skvělé reportáže nebo rozhovory na web nebo do novin. Ale každý skvělý výsledek ho bude stát mimořádné množství práce a času – jak to tak na začátku bývá. Druhý rok už bude v mnoha věcech snazší:

  • zná novináře osobně nebo aspoň ví, o jaké materiály a v jakých časech stojí a jak jim je nabídnout,
  • může využít návaznosti témat: “loni jste nám udělal skvělou reportáž z Noci literatury, tak vás chci pozvat…”,
  • zná do hloubky knihovnu, umí využít specifických znalostí jednotlivých pracovníků nebo zajímavosti fondu, budovy, historie atp.,
  • rozvíjí vlastní komunikační dovednosti, líp se mu telefonuje, mluví do kamery, píše, s každou zkušeností se zlepšuje,
  • s množstvím úspěchů poroste jeho odhodlání pracovat strategicky, sjednocovat komunikaci, podílet se i na dalších projektech a vytvářet konkrétní charakter knihovny,
  • soustavnost přináší nové příležitosti a také nové nápady.

Čím déle budete mít jednu osobu oddanou profesionální komunikaci, tím užitečnější vám bude. Po roce je brzy hodnotit, po dvou letech už bude jasněji. Nejbrilantnější nápady ale přijdou až potom. Těšte se. Tady nosí ovoce vytrvalost, soustavnost a dlouhodobost.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.