Archiv štítku: média

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka pátá: O novinářích

Minule jsme si povídali o reciprocitě. My lidé jsme nastaveni tak, abychom laskavosti opláceli. Pomůže-li nám někdo, chceme mu také pomoci. Jak tento princip uplatnit při spolupráci s novináři?

Autor: Eva Kotlandová

Autor: Eva Kotlandová

Oslovujeme-li novináře, děláme to proto, že něco potřebujeme. Pozvat lidi na akci. Seznámit je s novou službou. Upozornit na změnu knihovního řádu. Představit novou ředitelku. Jestliže se soustředíme na to, co chceme my, bude nabídka tématu novináři vypadat asi takto:

Dobrý den, my chystáme výbornou akci, jmenuje se Noc literatury. Na různých atraktivních místech se čtou úryvky oceněných evropských knih. Čtou je známé osobnosti. Mohl byste prosím uveřejnit pozvánku na tuto akci?

Někdy se vyplatí o věci déle přemýšlet a malinko posunout svou pozornost. Nesoustředit se tolik na to, co chci já (pozvánku v novinách), ale na to, co chce druhá strana. V tomto případě novinář. Co asi chce?

  • Sólokapra, unikátní informaci
  • Pochvalu od šéfa
  • Perfektní text (nebo jiný výstup) co nejdřív
  • Stihnout vyzvednout děti ze školky
  • Dostatek podkladů bez velkého lítání
  • Povedenou fotku nebo video nebo zvukovou stopu
  • Nápad na sérii článků

Co přesně to je, nevíme. Čím víc prostředí novin známe, čím víc známe konkrétního novináře nebo noviny, tím líp se vžijeme do konkrétní situace. Jestliže se nám vžívá těžko, zkušenost nám chybí, můžeme si pomoct jinak. Například:

  • Potkáme novináře na nějaké jiné akci, povídáme si s ním, ptáme se, jak jeho práce vypadá, kterým věcem se přednostně věnuje, co z kultury ho zajímá atd.
  • Napíšeme kratičký mail, jestli novináře můžeme někdy na deset minut zastihnout v redakci. Zajdeme za ním s konkrétním návrhem a hledáme, jak námět postavit, aby odpovídal profilu novin.
  • Navrhneme místním novinám, že společně uděláme akci pro děti z druhého stupně základní školy na téma mediální výchova – při přípravě a realizaci projektu daleko lépe pochopíme fungování místních novin nebo televize a získáme vřelejší vztahy.
  • A nebo aspoň minimalistická verze: koupíme si několik vydání novin, projdeme je a všímáme si, jaké má inzerenty, kolik prostoru věnuje jakým tématům, do kterých rubrik a jak pojaté by se hodilo naše téma, který novinář o “našem” tématu již píše, jaké místní VIP se často vyjadřují ke kulturním tématům.

Na základě takové přípravy si budeme umět daleko lépe představit, koho a s čím oslovit. Pak tedy bude možná námět na úplně stejnou Noc literatury znít v telefonu třeba takto:

Dobrý den, já bych vás chtěla pozvat na Noc literatury, protože letos budeme číst na úplně mimořádném místě. Tam, kde dnes sídlí Úřad práce, byla za první republiky Spořitelna, a v třetím patře je zachovalý luxusní byt tehdejšího ředitele. Interiér navrhoval xy…

Protože jsme přemýšleli, co novináři usnadní jeho práci, můžeme mu pomoct s podklady. Ve výše uvedeném případě bychom tedy mohli přidat informaci o tom, který odborník (historik, architekt) může přidat zajímavé detaily. Máme-li fotku, kterou může novinář použít, můžeme ji rovnou nabídnout. Nemáme-li, popíšeme, co by vypadalo pěkně na fotce nebo jaké zvuky by mohly oživit rozhlasovou nahrávku.

Bude-li naše nabídka dávat novináři smysl, můžeme na závěr požádat o to, co potřebujeme my. “Pro nás je důležité, abychom se o tom lidé dověděli, protože další podobná příležitost nastane nejdřív za rok. Mohlo by to prosím vyjít jako pozvánka začátkem týdne? Třeba i s fotkou, aby bylo zřejmé, co tam bude k vidění?”

A na závěr dobrá zpráva. Zvykne-li si “váš novinář” na to, že pro něj máte perfektní témata (protože si s nimi dáváte práci, snažíte se na nich vypíchnout to důležité a nehledíte přitom jen svůj zájem “být v novinách”, jste co nejkonkrétnější, jste fér a pravdiví = nepřeháníte), bude každé další jednání s ním snazší. Časem vám začne sám říkat, které téma se mu opravdu nehodí a proč a nebo jak máte o námětech přemýšlet, aby se mu s nimi lépe pracovalo.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka třetí: Vím, s kým chci mluvit a co mu říct. Teď už jen: jak?

Autorka: Eva KotlandováNemůžeme si povídat s každým, proto jsme si definovali důležité cílové skupiny. Následně jsme se cílovku snažili dostatečně poznat, tak abychom s ní uměli mluvit o tom, co jí zajímá. Co zajímá nás a co jí chceme říct, víme také. Hledáme tedy kanály, “média”, kterými s cílovkou mluvit.

Maminku na mateřské a její potřeby rozvíjet se v průběhu “dovolené” s dětmi můžeme použít i dále jako model. Kde maminky najdeme? Kde přirozeně jsou, jaké čtou noviny, co poslouchají, kde nakupují? Kde se vyskytují naše chytré maminky, které na sobě chtějí v průběhu mateřské pracovat? Vezmeme velký arch papíru a házíme nápady. Když nevíme, zeptáme se nějaké “živé” maminky. Koukáte na televizi? Posloucháte rádio? Chodíte na Facebook? Které skupiny, stránky sledujete? Která místa navštěvujete s dětmi? Supermarkety v našem městě, obchody s mateřskou a dětskou módou, polikliniku, školky a školy, zoo, hřiště, restaurace a kavárny s dětskými koutky, muzea, sportoviště, divadlo, kino…

Tohle všechno jsou kanály, kterými si můžeme s maminkami povídat. A našli bychom jich ještě víc, třeba mezi klasickými médii: hudební regionální rádia, maminkovské podcasty na internetu, podcasty o seberozvoji, Sama doma v ČT, dětské pořady ČT, dámské přílohy novin, dámské/maminkovské časopisy.

Určitě má smysl zvážit internetové zdroje, často se mohou vztahovat ke konkrétnímu regionu – to má pro naše místní akce obzvláště smysl: facebookové stránky, facebookové skupiny, blogy matek, alternativních matek, pracujících matek nebo například vzdělávací pořady na Youtube.

PR musí být efektivní. Bylo by hezké dostat naše sdělení do všech těchto kanálů, ale není to potřeba. Naše konferenční místnost má určitou kapacitu, náš konzultant životopisů také, takže chceme-li přivést do knihovny 30 lidí, stačí oslovit dejme tomu několik set lidí z cílové skupiny. Vyberme tedy nejrelevatnější média:

  • regionální maminkovské skupiny a stránky na Facebooku (relativně snadné),
  • událost na Facebooku (snadné),
  • požádat o pozvánku v hudebním rádiu (náročnější),
  • několik minut rozhovoru pro krajský rozhlas (náročnější),
  • text pro místní deník a radniční noviny po předchozí domluvě (náročnější),
  • reportáž z akce pro místní nebo regionální periodikum (náročné),
  • plakáty na vybraná místa ve městě (nákladný tisk, jinak po domluvě a na základě reciprocity),
  • letáky (relativně nákladné na výrobu, jinak po domluvě a na základě reciproční nabídky zdarma).

V tuhle chvíli tedy máme základ plánu. Aby to byl plán jaksepatří, potřebujeme ještě jednotlivé položky rozpracovat do úkolů, kterým přídělíme “majitele” a cílové datum.

Autorka: Eva Kotlandová

Public Relations je práce na vztazích naší organizace s lidmi a organizacemi v okolí. Neměli bychom tedy správce facebookových stránek nebo novináře našimi prosbami obtěžovat či žebrat na nich úsluhy. My je zdvořile žádame, protože si myslíme, že naše informace je užitečná jim, potažmo jejich čtenářům a sledujícím. Abychom byli o užitečnosti skutečně přesvědčení, píšeme texty nikoli tak, jak se nám líbí, ale aby se líbily správcům kanálů a jejich čtenářům. Klademe si proto otázky: Proč je tohle médium (firma, služba) na světě? Jaké zprávy musí nosit, aby se čtenářům zdálo užitečné a chtěli ho číst? V příštím díle budeme hledat odpovědi na tyto otázky.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

 

 

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

Časopis Čtenář hledá nového šéfredaktora či šéfredaktorku

Ctenar_logo

Zdroj: Facebook Časopis Čtenář – měsíčník pro knihovny

Středočeská vědecká knihovna v Kladně, p. o., vyhlašuje výběrové řízení na obsazení pozice šéfredaktor časopisu Čtenář: měsíčník pro knihovny (plný úvazek, zástup za mateřskou a rodičovskou dovolenou).

Náplň práce

  • vytváření koncepce celostátního oborového periodika Čtenář: měsíčník pro knihovny
  • zajištění věcného obsahu jednotlivých čísel, udržování autorského okruhu redakce a vyhledávání nových témat a autorů
  • účast na odborných akcích
  • samostatná autorská činnost a vedení rozhovorů
  • koordinace harmonogramu pro přípravu, tisk a distribuci časopisu
  • redakční a editorská práce
  • spolupráce při vytváření grafické podoby časopisu a jeho obálek
  • koordinace jednání redakční rady
  • marketingová podpora časopisu
  • podíl na správě předplatitelského kmene
  • podíl na správě elektronické verze

 Požadujeme

  • vysokoškolské vzdělání v oboru knihovnictví, nebo v příbuzném oboru s víceletou praxí v knihovně
  • dobrou znalost češtiny
  • aktivní přístup a kreativní myšlení
  • zodpovědnost
  • komunikativnost, schopnost rychlého a samostatného rozhodování
  • zkušenosti s redakční prací výhodou
  • kontakty v oboru výhodou

Nabízíme

  • zajímavou, různorodou a tvůrčí práci
  • samostatnou a zodpovědnou pozici, nabytí zkušeností při vytváření koncepce celostátního periodika, navázání nových kontaktů
  • možnost osobního rozvoje a dalšího vzdělávání
  • pět týdnů dovolené, stravenky, služební notebook, telefon
  • pružnou pracovní dobu, příležitostnou práci z domova
  • platové ohodnocení v souladu se ZP č. 262/2006 Sb. v platném znění a NV č. 564/2006 Sb. v platném znění, tř. 12
  • osobní ohodnocení dle dosahovaných výsledků

Předpokládaný nástup: 3. října 2016

Jako přihlášku do výběrového řízení zašlete svůj životopis a návrh koncepce časopisu Čtenář v roce 2017 – včetně tematického zaměření článků a rubrik (max. 1 strana A4). Materiály zasílejte na e-mail library@svkkl.cz do 22. 8. 2016.

Těšíme se na vaše nabídky.

Ing. Jiří Mika
ředitel
Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace