Archiv štítku: pohádky o PR

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka třetí: Vím, s kým chci mluvit a co mu říct. Teď už jen: jak?

Autorka: Eva KotlandováNemůžeme si povídat s každým, proto jsme si definovali důležité cílové skupiny. Následně jsme se cílovku snažili dostatečně poznat, tak abychom s ní uměli mluvit o tom, co jí zajímá. Co zajímá nás a co jí chceme říct, víme také. Hledáme tedy kanály, “média”, kterými s cílovkou mluvit.

Maminku na mateřské a její potřeby rozvíjet se v průběhu “dovolené” s dětmi můžeme použít i dále jako model. Kde maminky najdeme? Kde přirozeně jsou, jaké čtou noviny, co poslouchají, kde nakupují? Kde se vyskytují naše chytré maminky, které na sobě chtějí v průběhu mateřské pracovat? Vezmeme velký arch papíru a házíme nápady. Když nevíme, zeptáme se nějaké “živé” maminky. Koukáte na televizi? Posloucháte rádio? Chodíte na Facebook? Které skupiny, stránky sledujete? Která místa navštěvujete s dětmi? Supermarkety v našem městě, obchody s mateřskou a dětskou módou, polikliniku, školky a školy, zoo, hřiště, restaurace a kavárny s dětskými koutky, muzea, sportoviště, divadlo, kino…

Tohle všechno jsou kanály, kterými si můžeme s maminkami povídat. A našli bychom jich ještě víc, třeba mezi klasickými médii: hudební regionální rádia, maminkovské podcasty na internetu, podcasty o seberozvoji, Sama doma v ČT, dětské pořady ČT, dámské přílohy novin, dámské/maminkovské časopisy.

Určitě má smysl zvážit internetové zdroje, často se mohou vztahovat ke konkrétnímu regionu – to má pro naše místní akce obzvláště smysl: facebookové stránky, facebookové skupiny, blogy matek, alternativních matek, pracujících matek nebo například vzdělávací pořady na Youtube.

PR musí být efektivní. Bylo by hezké dostat naše sdělení do všech těchto kanálů, ale není to potřeba. Naše konferenční místnost má určitou kapacitu, náš konzultant životopisů také, takže chceme-li přivést do knihovny 30 lidí, stačí oslovit dejme tomu několik set lidí z cílové skupiny. Vyberme tedy nejrelevatnější média:

  • regionální maminkovské skupiny a stránky na Facebooku (relativně snadné),
  • událost na Facebooku (snadné),
  • požádat o pozvánku v hudebním rádiu (náročnější),
  • několik minut rozhovoru pro krajský rozhlas (náročnější),
  • text pro místní deník a radniční noviny po předchozí domluvě (náročnější),
  • reportáž z akce pro místní nebo regionální periodikum (náročné),
  • plakáty na vybraná místa ve městě (nákladný tisk, jinak po domluvě a na základě reciprocity),
  • letáky (relativně nákladné na výrobu, jinak po domluvě a na základě reciproční nabídky zdarma).

V tuhle chvíli tedy máme základ plánu. Aby to byl plán jaksepatří, potřebujeme ještě jednotlivé položky rozpracovat do úkolů, kterým přídělíme “majitele” a cílové datum.

Autorka: Eva Kotlandová

Public Relations je práce na vztazích naší organizace s lidmi a organizacemi v okolí. Neměli bychom tedy správce facebookových stránek nebo novináře našimi prosbami obtěžovat či žebrat na nich úsluhy. My je zdvořile žádame, protože si myslíme, že naše informace je užitečná jim, potažmo jejich čtenářům a sledujícím. Abychom byli o užitečnosti skutečně přesvědčení, píšeme texty nikoli tak, jak se nám líbí, ale aby se líbily správcům kanálů a jejich čtenářům. Klademe si proto otázky: Proč je tohle médium (firma, služba) na světě? Jaké zprávy musí nosit, aby se čtenářům zdálo užitečné a chtěli ho číst? V příštím díle budeme hledat odpovědi na tyto otázky.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka druhá: Od paní sousedky k velkému množství lidí

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Tentokrát o plánu a záměru.

PLANZAMER

Chci-li zcela záměrně zapracovat na svém vztahu s paní sousedkou, mám k dispozici řadu možností, jak to udělat. Zdravím, povídám si, nabízím pomoc, činím drobné laskavosti. A protože nechci nic ponechat náhodě a své děravé paměti, udělám si plán, který následně naplňuji:

1. leden – zajít s nějakým cukrovíčkem nebo lahví a popřát hodně štěstí do nového roku, vyptat se na zdraví,
1. týden v lednu – až se potkáme na zahradě, vyptám se, jestli a jak mám chystat záhonky. Nabídnu, jestli něco nechce přivézt z města, jsem tam denně.
15. leden – nabídnu, jestli nechce staré ročníky dámských časopisů, co mám po mamince,
3. týden v lednu – klepnu na ni, přinesu nasušené pečivo pro králíky,
4. týden – pozvu ji, ať se zastaví, jestli tu bude mít na pololetky pravnoučata. Určitě si ráda pohrají s mými dětmi.

Takový plán si udělám na celý rok. Některá data jsou jasná – Vánoce, Velikonoce, narozeniny nebo svátek, slavnosti na vsi, to vše jsou jasné příležitosti k práci na našem vztahu. A protože mi to nestačí a chci toho dělat víc, doplním to dalšími věcmi a určím si, kdy se do nich pustím. Je to plán, takže když paní odjede do lázní a nemohu za ní zajít, nic se neděje. Posunu návštěvu jinam. Náhodná setkání a povídání u plotu si naplánovat nemohu. Ale to nevadí. Vím, co je mým cílem a ráda takové náhody využiju. Plán je pro to, abych něco dělala i tehdy, když mi náhoda nepomáhá. Ne pro to, abych se ho slepě držela.

Takhle asi nikdo z nás na vlastních vztazích s jiným člověkem nepracuje. Organizace by ale měla. Vztahy mezi organizaci a jejím okolím totiž vzniknou a budou se vyvíjet tak jako tak – ať záměr a plán máme, či ne. Plánujeme pro to, abychom nad tím měli aspoň nějakou míru kontroly.

Lidí v okolí knihovny je ale velké množství. Kdyby byl svět ideální a měli jsme neomezeně peněz a sil, udělali bychom si pro každého jednotlivce, s kterým máme nějaký kontakt, záměr a plán. Jsou-li jich tisíce nebo desítky tisíc, musíme si určit, kteří lidé nebo skupiny jsou pro nás v daném období nejzásadnější. Jaké je naše poslání? Jaká je vize pro následující období? A prostřednictvím koho se naplnění vize nejvíc přiblížíme? Důležití tak pro nás mohou být představitelé města, učitelé základních a středních škol, rodiče pubertálních dětí, puberťáci nebo mladí dospělí, maminky předškoláků a podobně. Obvykle se nám podaří definovat takových skupin víc. Každá z nich si zaslouží vlastní popis záměru “kam chceme v následujích třech letech dovést tento vztah?” a vlastní plán “akcí” na nejbližší rok. Jak rok postupuje, děláme si podrobnější a konkrétnější plán na nejbližší měsíce.

Jak přijdeme na to, co má plán vlastně obsahovat?

Nejlepší je představit si zase model “paní sousedka” – jak poznáme, co pěkného můžeme udělat pro ni? Pozorujeme, posloucháme a ptáme se. S lidmi v okolí knihovny je nejlepší udělat totéž. Nesestavovat dotazníky, aspoň ne v první fázi, ale pozvat na půlhodinu u kávy postupně 3 – 5 maminek na mateřské, učitelů, puberťáků. Snažit se pochopit, co je zajímá, co řeší, v čem by jim mohla být knihovna nápomocna, co by jim ulehčilo příchod do ní nebo orientaci v ní.

  • Už jste tady někdy byla?
  • Jak je to dlouho?
  • Co vás sem tehdy přivedlo?
  • Co by vás sem přivedlo nyní?
  • Zaujal by vás tento leták? Co říkáte na čas začátku?

Ptejte se otevřenými otázkami. Nechte chvilku viset ve vzduchu ticho. Zapisujte si všechno, doptávejte se dál, když vás něco zaujme. Na konci  hovoru budete daleko schopnější vcítit se do člověka na druhé straně. Na základě toho pak zformulujte, co vaše knihovna má pro lidi této skupiny znamenat. Sdělení formulujete pro sebe – to je ten zmiňovaný záměr.

Maminka na mateřské - výstupy z rozhovoru

Maminka na mateřské – výstupy z rozhovoru. Autor: Eva Kotlandová

Zformulovaný záměr:

Knihovna chce být pro maminky na mateřské místo přátelského kontaktu. Chce jim pomoct najít směr dalšího profesního rozvoje po mateřské a v průběhu mateřské nabízet pomoc se sebevzděláním v obecnějších oblastech jako je např. finanční gramotnost, znalost cizích jazyků, podnikání a pod.

Konkrétní akce – nápady:

  • možnost využívat klubovnu
  • jednou za měsíc profesní poradenství s odborníkem
  • vznik klubu lidí, co se učí anglicky – výměna tipů na učební pomůcky, cizojazyčné knihy, filmy
  • jednou za měsíc dětský koutek s hlídáním pro maminky, které chtějí zkonzultovat svůj profesní životopis s odborníkem
  • nabídka dobrovolnické práce v dětském odd. knihovny jako doplnění praxe

Plán – co opravdu uděláme – příklady:

leden: oslovit odborníka na profesní poradenství, propagovat klub anglického jazyka, domluvit v Deníku text na téma, co může maminka všechno dělat v  naší knihovně
únor: propagovat profesní poradenství, nabídnout na FB možnost dobrovolnické praxe v dětském odd.
březen:

—-

Přečtěte si další z pohádek o PR:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka první: Co vlastně jsou Public Relations?

Přinášíme vám první článek Věry Ondřichové z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme.

“Já vás celé pozorně dopoledne poslouchala, ale až se mě večer manžel zeptá, co to je to PR, stejně nebudu vědět, co mu říct.” Propagace? Komunikace? Vztahy s veřejností?

POHÁDKA PRVNÍ: Co to tedy vlastně je PR?

Když se někomu narodíme nebo někdo se nám narodí, je mezi námi vztah. Je dán rodinným poutem, ale rozvíjí se každodenním kontaktem, denní péči, jistotou, s jakou je o nás pečováno, roztomilostí nebo oddaností, kterou vidíme v očích druhého člověka.

My lidé ale máme vztahy i s lidmi, s kterými nás neváže příbuzenství. Můžeme se zamilovat, můžeme někoho velmi milovat, můžeme se s někým spřátelit. Ze začátku mezi námi žádná vazba není, ale postupem doby vznikne nitka. Nitka postupně sílí. Čím sílí? Tím, co spolu prožijeme. Tím, že se podržíme v problémech. Tím, že se posloucháme. Tím, že se víc a víc známe… Milionem věcí se postupem doby může stát, že z nitky je tlustý provaz a nakonec možná drátem vyztužené lano. Přátelství roste a roste a my neuvažujeme, co pro druhého člověka ještě udělat, aby bylo lano tlustější a pevnější. Děláme to intuitivně – cit uvnitř nám velí druhého poslouchat, usmát se, i když máme špatnou náladu, zavolat.

Krom rodiny a přátel je na světě ještě množství dalších lidí. Třeba moje nová paní sousedka. Je jí jistě k 80, má invalidní dceru, syna v Bejrútu, ohromnou zahradu. A taky vlastní pozemek pod mým oknem, který já bych výhledově ráda odkoupila – a nebo aspoň měla možnost tu a tam využívat, třeba až budu rekonstruovat svůj dům. Právě jsem se přistěhovala, není mezi námi ani nitka vztahu. Ale já bych ráda, aby mezi námi bylo aspoň nějaké vlákno. Abych – až bude potřeba –k ní nešla jako cizí ženská, ale jako důvěryhodná dáma ze sousedství. A tak přemýšlím, co pro paní sousedku mohu udělat hezkého. Trošku mi to jde samo – my lidé vlastně rádi děláme drobné laskavosti pro druhé a slušnost i cit nám velí laskavosti druhých oplácet. A trošku to dělám záměrně, protože mi dává smysl mít dobré vztahy i na základě náhodného sousedství.

Co mohu udělat pro to, abych pro ni byla důvěryhodná, milá osoba?

  • Jít se představit,
  • později nabídnout pomoc,
  • nabídnout přebytky z úrody,
  • svézt do města autem,
  • povídat si, zajímat se,
  • nabídnout vyjednocené sazeničky…

Když budu pozorovat a poslouchat, přijdu na leccos, co paní sousedka řeší za problémy či co by jí mohlo udělat radost. A protože mám touhu, aby nitka našeho vztahu sílila, všímám si, nabízím, činím.

A to je PR.

Rozvíjím vztahy s nějakým záměrem (být v očích sousedky milá a důvěryhodná) a dle nějakého plánu (nabídnout, svézt, povídat).

Řeším-li PR v organizaci, v knihovně, dělám prakticky to samé – uvědomuji si, s kým chci vztahy rozvíjet, zkoumám, jaké zájmy a potřeby má, přemýšlím, proč a jak vztah navázat a čím rozvíjet. A pak to dělám. Komplikuje mi to pouze fakt, že ani na každé straně toho vztahu není jediná osoba, ale různě velké až ohromné množství lidí. Co s tím si povíme v jedné z dalších pohádek.

—-

Přečtěte si také další z 11 pohádek o PR:

 

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.