JEDENÁCTERO POHÁDEK O PR / Pohádka třetí: Vím, s kým chci mluvit a co mu říct. Teď už jen: jak?

Autorka: Eva KotlandováNemůžeme si povídat s každým, proto jsme si definovali důležité cílové skupiny. Následně jsme se cílovku snažili dostatečně poznat, tak abychom s ní uměli mluvit o tom, co jí zajímá. Co zajímá nás a co jí chceme říct, víme také. Hledáme tedy kanály, “média”, kterými s cílovkou mluvit.

Maminku na mateřské a její potřeby rozvíjet se v průběhu “dovolené” s dětmi můžeme použít i dále jako model. Kde maminky najdeme? Kde přirozeně jsou, jaké čtou noviny, co poslouchají, kde nakupují? Kde se vyskytují naše chytré maminky, které na sobě chtějí v průběhu mateřské pracovat? Vezmeme velký arch papíru a házíme nápady. Když nevíme, zeptáme se nějaké “živé” maminky. Koukáte na televizi? Posloucháte rádio? Chodíte na Facebook? Které skupiny, stránky sledujete? Která místa navštěvujete s dětmi? Supermarkety v našem městě, obchody s mateřskou a dětskou módou, polikliniku, školky a školy, zoo, hřiště, restaurace a kavárny s dětskými koutky, muzea, sportoviště, divadlo, kino…

Tohle všechno jsou kanály, kterými si můžeme s maminkami povídat. A našli bychom jich ještě víc, třeba mezi klasickými médii: hudební regionální rádia, maminkovské podcasty na internetu, podcasty o seberozvoji, Sama doma v ČT, dětské pořady ČT, dámské přílohy novin, dámské/maminkovské časopisy.

Určitě má smysl zvážit internetové zdroje, často se mohou vztahovat ke konkrétnímu regionu – to má pro naše místní akce obzvláště smysl: facebookové stránky, facebookové skupiny, blogy matek, alternativních matek, pracujících matek nebo například vzdělávací pořady na Youtube.

PR musí být efektivní. Bylo by hezké dostat naše sdělení do všech těchto kanálů, ale není to potřeba. Naše konferenční místnost má určitou kapacitu, náš konzultant životopisů také, takže chceme-li přivést do knihovny 30 lidí, stačí oslovit dejme tomu několik set lidí z cílové skupiny. Vyberme tedy nejrelevatnější média:

  • regionální maminkovské skupiny a stránky na Facebooku (relativně snadné),
  • událost na Facebooku (snadné),
  • požádat o pozvánku v hudebním rádiu (náročnější),
  • několik minut rozhovoru pro krajský rozhlas (náročnější),
  • text pro místní deník a radniční noviny po předchozí domluvě (náročnější),
  • reportáž z akce pro místní nebo regionální periodikum (náročné),
  • plakáty na vybraná místa ve městě (nákladný tisk, jinak po domluvě a na základě reciprocity),
  • letáky (relativně nákladné na výrobu, jinak po domluvě a na základě reciproční nabídky zdarma).

V tuhle chvíli tedy máme základ plánu. Aby to byl plán jaksepatří, potřebujeme ještě jednotlivé položky rozpracovat do úkolů, kterým přídělíme “majitele” a cílové datum.

Autorka: Eva Kotlandová

Public Relations je práce na vztazích naší organizace s lidmi a organizacemi v okolí. Neměli bychom tedy správce facebookových stránek nebo novináře našimi prosbami obtěžovat či žebrat na nich úsluhy. My je zdvořile žádame, protože si myslíme, že naše informace je užitečná jim, potažmo jejich čtenářům a sledujícím. Abychom byli o užitečnosti skutečně přesvědčení, píšeme texty nikoli tak, jak se nám líbí, ale aby se líbily správcům kanálů a jejich čtenářům. Klademe si proto otázky: Proč je tohle médium (firma, služba) na světě? Jaké zprávy musí nosit, aby se čtenářům zdálo užitečné a chtěli ho číst? V příštím díle budeme hledat odpovědi na tyto otázky.

Z cyklu JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS Věry Ondřichové, který vychází v časopisu Čtenář, a který zde s laskavým svolením redakce publikujeme. Přečtěte si další z pohádek:

Nechcete si cyklus článků o PR číst se zpožděním? Objednejte si předplatné Čtenáře – měsíčníku pro knihovny.